Sázky, dostihy a smrt

Obávaný Taxisův příkop si na 133. ročníku Velké pardubické vyžádal další oběť. Tragicky zde zahynul devítiletý ryzák Stuke. Šlo jen o nešťastnou náhodu nebo týraní zvířat? 

Měl by se taxis znovu upravit či zrušit? A patří vůbec Velká pardubická z ohledu zábavy do 21. století? Toto bylo téma rozhovoru pro iROZHLAS, ve kterém se k události vyjádřil několikanásobný vítěz Velké pardubické žokej Josef Váňa: „Že se nějaký koník lekl asi stínu od Taxisu, který tam vrhá sluníčko, udělal kličku doleva a prakticky shodil celé pole. U ostatních startů všichni taxis přeskočili bez nejmenšího problému. Měl jsem koně vždycky připravené tak, aby příkop přeskočili. A bylo to i v době, když byl taxis opravdu těžký skok.“  

V rozhovoru Váňovi oponovala majitelka koní a koordinátorka iniciativy Kůň není stroj Lucie Votýpková: „Čistě statisticky je to stále překážka, která připravuje největší množství koní o život. A je to nejtěžší překážka, se kterou mají koně největší problém – může de facto za 80 procent těchto smutných událostí.“  
Votýpková připomíná, že záměrem iniciativy není zrušit dostihy a Velkou pardubickou, ale Taxisův příkop. „Dostihový svět neskončí kvůli tomu, že se zruší jedna překážka,“ říká.  

Váňa má však jiný názor. Podle něj taxis k závodu prostě patří. „Velká má více než 130 let.
Každý rok se tam přijede podívat na 10 000 lidí. Milion lidí sedí u televizních obrazovek a těší se na tento závod. To, že tam přijde kůň o život, nás všechny hrozně mrzí, ale my koně připravujeme tak, aby se jim tam nic nestalo. Bohužel to, co se stalo v neděli, se může stát na kterékoli jiné překážce na kterémkoli koni na závodišti po celém světě,“ vysvětluje.   

Dále se k situaci vyjádřil Pavel Buršík, předseda spolku OBRAZ, v debatě pro CNN Prima: „Podle nás jde o porušení zákona proti týrání zvířat. Ten za týrání považuje nucení zvířete k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu, biologickým schopnostem nebo prokazatelně překračují jeho síly. Překážka, kde v průměru zhruba každý druhý rok zemře zvíře, je nucení k nepřiměřeným výkonům. Pokud by se něco podobného požadovalo třeba na psích soutěžích, nejenom že by byly zrušené, ale jejich pořadatelé by nejspíš i stáli před soudem,“ zhodnotil. Dostih je podle něj v současnosti brutální a morbidní zábavou, která se dá přirovnat k býčím nebo psím zápasům.