CoffeeCat - kočičí kavárna, místo přímo stvořené pro milovníky koček

V centru historického města Olomouce se skrývá jedinečné místo pro milovníky koček, Coffeecat - kočičí kavárna. S přítelem Viktorem jsme se jako milovníci těchto domácích mazlíčků rozhodli neobvyklý podnik navštívit. 

Kočičí kavárna se nachází ve vile u vstupu do parku Smetanovy sady, ve Vídeňské ulici, což dodává tomuto místu nejenom kouzlo, ale i příjemnou atmosféru. Kavárna má k dispozici krásnou terasu, kterou jsme ale kvůli zimě nemohli využít. Vrátka jsou otevřena každý den od poledne až do sedmi do večera. 

Po vstupu do kavárny nás přivítalo příjemné prostředí a okamžitě jsme si všimli kočičích tlapiček, které se volně procházely po prostoru kavárny. Do kavárny jsme dorazili hned na začátku otevírací doby, a tak jsme měli tu čest prozkoumat místo v soukromí, bez rušivého ruchu ostatních návštěvníků. „Ty jo, tak to je super, že jsme tu sami,“ poznamenal Viktor, když si jedna z koček přišla pro pohlazení. 

Oba jsme si objednali lahodné latte machiato, které bylo dokonce zdobeno latte artem ve formě kočičí pacičky. „Juu, to je tak roztomilé," neodolala jsem okomentovat, zatímco Viktor s úsměvem přikyvoval. 

V kavárně samozřejmě nechyběla škrabadla, pelíšky a další vybavení, které kočkám poskytovalo pohodlí a zábavu. „Líbí se mi, jak je kavárna uzpůsobená kočičkám. Jsou tu jako doma a my jsme tu vlastně u nich na návštěvě," řekl Viktor, zatímco si jedna z koček lehla na jeho klín. „Musíme sem chodit častěji!“ dodala jsem s úsměvem. 

Kromě toho, že jsme si tu užili společnost koček, měla kavárna i krásný výhled do
nedalekého parku, což přidávalo celému prostředí na pohodě a klidu. 

Velmi milý personál kavárny nám vždy ochotně vyšel vstříc a s úsměvem nám poskytl veškeré informace, které jsme potřebovali. Když jsme se zeptali servírky, zda jsou všechny kočky k adopci, odpověděla nám s laskavým úsměvem: „Ano, skoro všechny kočky, které tu máme, jsou k adopci. Například Rozárku, kterou máte zrovna na klíně, si také můžete odvést domů.“ „Rozárka, to je krásné jméno. Vzal bych si ji hned, ale už se staráme o tři kočičky,“ řekl Viktor smutně. 

Pak jsme si ještě chvíli užívali společnost koček a ochutnali
výborný veganský dortík. S úsměvem na tváři, ale těžkým srdcem, že jsme si nemohli vzít Rozárku, jsme se nakonec odebrali domů. 

Návštěva kočičí kavárny v Olomouci byla příjemným zážitkem, který určitě stojí za to. A kdo ví, možná právě vy zde najdete nového kočičího spolubydlícího. 

(Snímky: archiv autorky)